Tak jsem přečetla další knihu od Umberta Eca, mého asi nejoblíbenějšího současného postmoderního filosofa, sémiotika a esejisty.

"Umberto Eco se zabývá studiem středověké estetiky a kultury, zabýval se také tzv. recepční estetikou, která se zabývá "vnímatelem" uměleckého díla, nikoli uměleckým dílem samým. Ve schematu literární komunikace "autor ⇒ text ⇒ čtenář" prosazuje centrální úlohu textu, čímž navazuje na dědictví literárněvědného strukturalismu." (zdroj: wikipedie)

"Skeptikové a těšitelé" předchází dalším mým oblíbeným "Bludiště seznamů" a pak samozřejmě i nedávným "Dějinám krásy" a "Dějinám ošklivosti". Eco je jedním z autorů, které mohu číst i několikrát po sobě a stále mne nenudí, informace podává zhuštěné natolik, že v jeho knihách neexistuje stránka, kde bych si něco nechtěla poznamenat.

Z jeho prozaické románové tvorby bych jmenovala mou srdeční záležitost - "Jméno růže", které, ač se mi dost nesnadno četlo (moje první Ecovská kniha), bylo okouzlující tím zvláštním pocitem, který po přečtení zanechalo.

Následně jsem zkoukla i film, ale na sílu knížky rozhodně nemá.

No a nyní "Skeptikové a těšitelé", esej (či spíše sbírka esejí) na téma kultura, masová kultura, mýtus Supermana a zrůd na každodenní použití.

...velmi zajímavé :-D

A co čtenář tohoto článku?

Má i on svou zrůdu pro každodenní použití?