Tak jsem si dnes byla pro tu úředně potvrzenou kopii vysvědčení u nás na škole, v plánu bylo stavit se rovnou v knihovně, obejít pár krámů a vše zakončit kroužkem.

No, řekněme, že splněna byla jen ta prvá část. Nj, já knihomol!

Za zmínku stojí říct, že do města jsem po otcově zdržení (, kdy jsme se museli stavovat ještě v Br. pro louh a jet zpátky do N., aby dal pokoj.) dostala až něco po deváté hodině. (To "až po deváté" se mi trošku vymstilo, jak jsem později zjistila.) a kroužek, který měl můj den ve městě zakončit bývá kolem sedmnácté hodiny večerní.

Tolik k tomu, že jsem stihla jen školu a knihovnu, ač jsem na vše měla cca 8 hodin.

Ve škole to bylo super. Ono se mi tam vůbec tak nějak víc líbí, teď po maturitě... všichni se na mne usmívají (tedy až na učitele D.Š.), chtějí mne objímat a ptají se na VŠ. 

--> Je pravda, že poslední bod by už mohli vynechat, neb na něj mám pořád stejnou odpověď - "Nevím!"

Paní Š. si posteskla, že jí chybíme, neb nemá komu promlouvat do duše, paní B., kterou jsem v životě na nic neměla se ptala, jak si užívám prázdnin, paní B., která mě nechala úspěšně odmaturovat ze SV, se usmívala a neustále opakovala, jak ráda vyřizuje kopie maturitních vysvědčení, neb by nás už jinak neviděla.
Nakonec jsem si popovídala se svou bývalou španělštinářkou o zavedení poplatků za VŠ, načež mne politovala a nechala si slíbit, že se v září ještě uvidíme (Naštěstí ne u maturity!

 Knihovna, ve které jsem strávila větší část dneška, byla překvapením hned po vkročení do vestibulu. jsem zvyklá zdravit se s šatnářkou a brát si od ní klíčky a košík na knížky. Dnes tam však nebyla žádná šatna, skřínky či šatnářka, pouze cedule, od X do Y vestibul mimo provoz a velká dřevěná - vyřezávaná - mísa ve tvaru kytary, která souvisela s výstavou v patře knihovny (o které jsem neměla ani potuchy).

Každopádně, cca dvacet minut jsem otravovala jistou knihovnici, která nedokázala nalézt ani jedno vydání Marquézových Sta roků samoty, ač dle katalogu byly všechny tři dostupné. - To jsou ty pověstné zlaté - a poctivé !- české ručičky...

Zklamaná jsem si zalezla do koutku sci-fi, který nejednomu hned zvedne náladu a dala se do čtení.

Ještě nikdy se mi nestalo, abych v knihovně přečetla celou knížku, natož dvě. Někdy nevěřím vlastním očím, co dovedu. Každopádně seděla jsem tam cca 5 hodin. přečetla 2 knížky, z nichž jedna bylo dle pí. Pat. velmi složité filosofické dílo od Umberta Eca, pro něhož mám slabost, a druhé - Světe div se! - legenda o Drizztovi od R. A. Salvatora.

Nakousla jsem Petru Neomilnerovou, kterou možná vezmu na milost, ono je totiž něco jiného slyšet to předčítat a číst to sama.

Objevila jsem další díl Lindsey Davis, mé nejoblíbenější autorky historických románů z období antického Říma, tentokrát se to jmenuje "Mrtvola v lázni", což uznávám je trochu nudnější než předchozí titul "Tři ruce ve fontáně".... jestli se příští titul bude v českém vydání jmenovat "Pět prstů v Tiberu" asi to přestanu číst :-D

Ok, nepřestanu, na to mám chudáka Falcona moc ráda.

Zavítala jsem do naučné části a objevila obří knížku o impresionistech, která (Jak jsem zjistila po prolistování.) se zabývá spíše než o samotné impresionisty o jejich předchůdce... ostatně jako každá knížka o impresionistech ;-)

Závěr mého dnešního úlovku patřil dějinám odívání od Ludmily Kybalové - Středověk. Bohužel, hledala jsem Orient a nenašla, ale středověk je také zajímavý. Což mi připomíná schéma většiny mých referátů a seminárek.

1. Vyberu si zajímavé téma, které mám prezentovat na konci roku.
- V mém případě např.: Smrt, smrtelnost a pohledy na smrt, nebo Odívání ve středověku.

2. Průběžně nic netvořím, nechávám to na jindy.

3. Nestíhám, nemám žádné materiály, nakonec kamarád internet pomůže a já prezentaci odevzdám.

4. Po odprezentování přicházím domů a zcela náhodně ve své vlastní knihovně nacházím tituly jako "Smrt napříč kulturami", "Vražda jako krásné umění", "Být či nebýt",

A teď v knihovně cca po dvou letech od referátu na odívání ve středověku nacházím knížku úplně totožného názvu.
To je ta nostalgie.

Závěrem: Asi jsem vážně knihomol. Před maturitou jsem po několik měsíců na beletrii, která by nebyla ve skriptech, ani nešáhla. Možná proto si to teď vynahrazuju a čtu jeden brak a paskvil za druhým. To kdyby viděla Š.

NĚCO MÁLO KE STŘEDĚ:

Existuje alespoň jedna jediná z mých kamarádek z okolí "našeho města", která neví, kdo je Ji*ch H**s? - Řekla bych, že těžko.

Povídat si s Jannie je vysoce nebezpečné a zvyšuje to míru toho, co jsem sama na sebe schopna prozradit a vykecat, ač mne nikdo nežádá.

Semafory nás asi nemají rády...

"Tak jdem do toho sportbaru?" - "Ne,"
...
"Hm, anebo jo!"
...
"Ale ono to bude drahý, tak ne!.."
 :-D

Umím rozsvítit nevadskou lampičku!

Znám minimálně dva záchody s více jak osmi osvěžovači vzduchu najednou!

Po Ugu je s**.

I Američan může hrát perského prince a Angličanka -,,- princeznu.

O Rachel Weisz byl natočen autobiografický snímek Mumie a Mumie se vrací.

Slovník může být šťastný!

Věta mého oblíbeného řidiče dnes v autobuse: "Od té doby, co nestuduješ, tak do té "název města" jezdíš víc, než, když jsi sem chodila do školy!" :-D

...a asi na tom něco bude!