Nějak tomu pořád nemohu uvěřit...

Celé čtyři roky mi vtloukali do hlavy, že se mám chovat jako student 'prestižního' gymnázia a teď to můžu zcela určitě hodit za hlavu a jít se poprvé oficielně ožrat do nejbližší putyky! :-D

OK, to není zrovna to, co si představuji pod pojmem vysokoškolák, ač dle děsivých zvěstí mých přátel, kteří už nějaký ten čas na VŠ studují, je to každodenní realita.

Je pravda, že se na školu těším, trochu ve mně ale budí hrůzu.

Ne snad, že by se mi tam nechtělo, ale jako vždy jsem lehce nervózní, když nevím, do čeho jdu. Možná kdybych nebyla jediná, kdo na onu VŠ od nás jde, ale to už nezměním.

Jedním z důvodů, proč jsem si takto zvolila, je skutečnost, že se univerzita nalézá na druhém konci republiky, nebudu muset jezdit tak často domů a můžu se vymluvit na finance a to, že "jsem chudý student"...

Bude to tak lepší, začít jinde s jinýma lidma, když už *u nás* nenalézám štěstí? Možná...

a já doufám jakože fakt že jo :-)

 Což mi připomíná jednu drobnost. Chci se vyspat, spánek je pro mě jedním z předpokladů pro učení, hm a ty pověstné koleje.

Chmm...

+ Měla bych ji dostat, neboť bydlím cca 300 km daleko.

+ Nemusím  vysvětlovat, proč nejezdím tak často domů.

+Poznám nové lidi.

- Asi se kvůli hluku nevyspím.

- Nikoho tam neznám.

- Taky to něco stojí.

Každopádně určo lepší než dojíždět, což by snad ani nebylo možné!

Ať žijí špunty do uší! :-D